Sledované znaky
V populacích člověka se vyskytují dva zajímavé znaky:
- schopnost cítit hořkou chuť látky PTC (phenylthiocarbamide) - přírodní analog se vyskytuje například v brokolici nebo růžičkové kapustě
- schopnost srolovat jazyk tzv. do korýtka
Dědičnost těchto znaků u člověka:
Oba znaky se dědí
mendelisticky a každý z nich je podmíněn jedním
genem.
- například gen pro schopnost cítit hořkou chuť PTC se nalézá na chromozomu č. 7 a nese označení TAS2R38
- v případě,
že jsme od rodičů zdědili alespoň
jednu dominantní alelu T (TT nebo Tt), pak hořkou chuť cítíme,
jsme tzv. chutnači
- pokud jsme od obou
rodičů zdědili recesivní
alelu (tt),
pak jsme nechutnači a
hořkou chuť této látky nevnímáme
Objev
chutnačství
Z historie chutnačství
Následně se rozběhl v několika dalších desetiletích výzkum, který nakonec vedl až k objevení příslušného genu, který je za tento jev odpovědný. Současně bylo prozkoumáno více než 300 různých populací a zjistilo se, že výskyt tzv. chutnačů a nechutnačů se v jednotlivých populacích liší. V některých se nechutnači téměř nevyskytují (např. u jihoamerických indiánů nebo indiánů Papago), u jiných se četnost nechutnačů pohybuje mezi 10 až 40 % a v některých populacích je dokonce i převaha nechutnačů (například některé populace v Indii).
Zajímavé
bylo také zjištění, že alely pro nechutnačství:
- vykazují geografickou závislost
- jsou v některých populacích udržovány
- pravděpodobně
jsou zvýhodňováni
heterozygoti, kteří mají alelu jak pro
chutnačství (cítí PTC), tak i alelu pro
nechutnačství
- alela pro nechutnačství zůstáva funkční a
dokáže odlišit hořkou chuť jiných látek
např. plody rostliny Antidesma bunius (původní v Malajsii) jsou pro nechutnače hořké, zatímco chutnači je cítí jako sladké
- jsou u moderního člověka i archaického Neandrtálce stále funkční (schopnost vnímat hořkou chuť plodů Antidesma bunius), naopak u našich příbuzných šimpanzů je mutantní alela pro nechutnačství zcela nefunkční (gen je vyřazen z funkce) = mutace u šimpanze a člověka vznikly jako dvě odlišné události
Předpokládá se, že tento znak je v populacích důležitý proto, že dokáže varovat člověka před jedovatými rostlinami, což bylo důležité zejména v naší dávné lovečsko-sběračské historii.
V současnosti ovlivňuje tento znak složení naši stravy a stravovací návyky.
Nechutnači např.:
- více konzumují brukvovitou zeleninu (sledováno např. v italské) populaci
- muži častěji konzumují alkohol, hořké čaje a kávu (indická populace)
- u žen je častější sklon k přejídání (Amišové)
- děti nechutnači jsou častěji obézní oproti chutnačům
- častější problémy se štítnou žlázou
Podrobnější studijní materiál k problematice chutnačství:
Schopnost
srolování jazyka
- pro tento znak nejsou tak rozsáhlé populační výzkumy
- ukazují však, že častěji dokáží jazyk srolovat ženy než muži
Další
dva zkoumané znaky jsou zbarvení
očí a vlasů:
- oproti dvěma předchozím znakům jsou tyto podmíněny velkým počtem genů (polygenní znaky) a jejich dědičnost je mnohem složitější
- výskyt v naši populaci byl popsán v roce 1970 (Rufer et al.) jen pro zbarvení očí - 84,7 % populace má světlé oči a 15,3 % tmavé
1) Pomocí dotazníkového výzkumu se pokusíme zjistit, s jakou četností se v populaci České republiky vyskytují všechny typy zbarvení očí a vlasů.
Laeng et al. v roce 2007 v norské populaci popsali
tzv.
pozitivní
výběrové oplození vzhledem k barvě
očí
- modroocí norští muži si významně častěji vybírají modrooké ženy
- v podobném trendu si naopak
vybírají i modrooké
ženy modrooké muže
- a o něco častěji si oproti předpokladu volí hnědoocí jedinci hnědooké partnery a zelenoocí jedinci si vybírají zelenooké partnery
2) Pomocí rodinných dotazníků budeme ověřovat, zda tento specifický typ chování je charakteristický pouze pro norskou populaci (s vyšším výskytem modrookosti - přes 70 %) a nebo se jedná o výběrové kritérium platící i v jiných evropských populacích.
Cíle výzkumu ve stručné formě najdete zde